Rozhovor s autorkou Prokletí hrobky Gill Paulovou
Tutanchamonova hrobka. Dvě slova, která už 100 let budí údiv i hrůzu. Vždyť kdo nikdy neslyšel o pověstné kletbě, jež postihla její objevitele? S těmi 100 lety mimochodem nepřeháníme. Slavný archeolog Howard Carter hrobku odkryl 4. listopadu 1922. Těžko bychom tedy hledali lepší příležitost pro pořízení rozhovoru s Gill Paulovou, autorkou úspěšné knihy Jackie a Maria a v souvislosti se zmíněným faraonem především nového biografického románu Prokletí hrobky, pojednávajícího o lady Evelyn Herbertové, britské šlechtičně, která opustila luxus zámku Highclere, aby se po Carterově boku mohla vydat do Údolí králů.
O jakém období píše Gill nejraději, jestli věří na kletby nebo jak by podle ní vypadal seriál Sex ve městě zasazený do 20. let minulého století se dozvíte na řádcích níže.
V ČR jste známá jako autorka beletrizovaného životopisu Jackie a Maria, ve skutečnosti ale máte na kontě knih mnohem víc – kromě fikce píšete i literaturu faktu. Jak byste čtenářům svou tvorbu představila?
Zatím jsem napsala 12 románů a většina z nich mapuje mé oblíbené etapy 20. století. Hrdinkami všech jsou silné ženy, soupeřící s nástrahami své doby, a v deseti z nich se objevují reálné historické osobnosti. Netuším, kolik knih jsem napsala mimo fikci, ale tématy se pohybují od historie přes stravování po duševní rozvoj. Dříve jsem také ghostwritovala (psala knihy, oficiálně vydané jako dílo někoho jiného, pozn. redakce) pro celebrity, to byla výzva!
Zdá se, že jste se našla v beletrizovaných životopisech, jež pravděpodobně vyžadují stejně náročný, ne-li ještě náročnější výzkum než faktografie. Proč právě ty? Co vám dovolují oproti čistě historickým knihám?
Z biografií zjistíte, co a kde která historická postava dělala, a mohou spekulovat proč. V životopisných románech si ale můžu představovat, co si objekty mého zájmu v dané situaci myslí a co cítí. Neopakuji fakta, jež najdete v učebnicích, ale pokouším se proniknout hlouběji a porozumět, jaké by to bylo, stát na jejich místě a čelit stejným rozhodnutím. Vždycky doufám, že se mi podaří nabídnout větší vhled do jejich povahy, než jakým disponují faktografie.
Gill Paulová v Egyptě.
Které období dějin je vaše nejoblíbenější?
Vždycky mě přitahovala 20. léta minulého století, protože je to etapa, během níž společnost prošla velkými změnami, především pak ve vztahu k ženám. Poprvé mohly jít k volbám. S tím, jak se šířila elektrická síť, vznikala nová zařízení jako pračky a vysavače, které šetřily čas a osvobodily je od náročných domácích prací. Ženy mohly začít chodit do zaměstnání, pronajímat si byty, řídit auta a získaly mnohem více svobody v rozhodování, koho si vezmou za manžela. To pro mě jako spisovatelku otevírá spousty možností, jež ráda zkoumám.
Z vašich posledních knih to vypadá, že už musíte být opravdovou odbornicí na dějiny 20. století. Nacházíte v jeho rámci ještě pořád osobnosti a události, které vás dokážou překvapit a které toužíte zpracovat?
Expertkou na historii 20. století rozhodně nejsem! O každém, o kom se chystám psát, si toho hodně nastudovávám, ale vždycky se najde něco, co jsem ještě nečetla. I když píšu o obdobích, o nichž si myslím, že je dobře znám, pokaždé mě něco překvapí. Mám dlouhý seznam námětů, jež bych chtěla zpracovat, ale nemůžu vám o nich říct, aby mi je někdo neukradl!
Ve své nové knize Prokletí hrobky se soustředíte na lady Evelyn Herbertovou, šlechtičnu, která vzdor společenským konvencím opustila pohodlný život, aby se mohla stát archeoložkou. Čím vás zaujala právě ona?
Eve vyrostla ve vyšších kruzích anglické aristokracie a očekávalo se od ní především to, že se dobře vdá. Místo toho odjela se svým otcem do Egypta, stala se součástí archeologického objevu století a vzala si muže, jehož její matka neschvalovala. Zajímalo mě, jakým způsobem formovalo její život spojení s Tutanchamonem – jak zamlada, tak když jí bylo přes sedmdesát. Působí na mě jako velmi družná, veselá osoba, kterou si každý rychle oblíbil.
Jak jste se na psaní téhle knihy připravovala?
O objevu Tutanchamonovy hrobky jsou k dostání desítky knih a pár taky o rodině hraběte z Carnivonu, takže jsem si je všechny přečetla. V roce 2011 jsem navštívila Egypt, podívala se do části Údolí králů, kde se Tutanchamonova hrobka nachází, a stejně tak i do hotelu Winter Palace, kde Eve a její otec bydleli. Při psaní se mi hodilo, že jsem věděla, jak tyto lokace vypadají. Podařilo se mi zavítat i na zámek Highclere, na němž Eve vyrostla. Můžete ho znát z Panství Downton, které tam točí. Ve skutečnosti je menší, než byste čekali, ale má opravdu impozantní hlavní sál. Bylo fascinující vidět skryté kredence, jež až do 80. let ukrývaly egyptské artefakty.
Když jsme u toho, koukáte na Panství Downton? Už jste viděla Novou éru (nový film, navazující na seriál, pozn. redakce)?
Budete zklamaní, když na obě otázky odpovím, že ne? Viděla jsem první sérii, ale přišla mi poněkud klišovitá a předvídatelná. Všimla jsem si několika historických anachronismů a spousty moderních výrazů v dialozích. Ve svých knihách se opravdu snažím mít správně i nejmenší detaily. Ověřuji si, že jsou slova a fráze poplatné době, o níž píšu, a že všechna zařízení, co mé postavy používají, už byla dostupná. Na Novou éru se ale možná podívám, až ji budou dávat v televizi. Třeba díky ní změním názor.
Věříte na Tutanchamonovu kletbu?
V Prokletí hrobky tohle téma nechávám otevřené, aby se čtenáři sami mohli rozhodnout, jak to s ní bylo. Její myšlenka se rozšířila ve 20. letech minulého století a mnoho lidí, včetně lady Evelyn Herbertové, v nějakou formu kletby skutečně věřili. Co se mě týče, myslím, že statistiky mluví samy za sebe: z 26 osob přítomných u otevření hrobky v následující dekádě zemřelo jen šest. Vzhledem k tomu, že dovnitř vstoupili první, by si jeden myslel, že nejvíce postihne archeologa Howarda Cartera a lady Evelyn, ale on žil dalších 17 let a ona dokonce 57.
Gill Paulová před zámkem Highclere.
Je nějaká osobnost, jejíž osudy jste si zatím knižně zpracovat netroufla?
Je pár žijících lidí, o kterých bych ráda napsala, ale brání mi v tom zákon. Takže se musím omezit na zesnulé, v takovém případě můžu psát o komkoliv, alespoň pokud se mi podaří přesvědčit své nakladatele, že je námět dostatečně komerční. Z kontroverze strach nemám, každý román přináší vlastní úskalí.
Na co dalšího se od vás můžeme v dohledné době těšit? Slyšeli jsme něco o novém románu, který je popisován jako Sex ve městě ve 20. letech…
Slyšeli jste správně. Můj nejnovější román The Manhattan Girls vychází tenhle měsíc ve Spojených státech a v Británii a je o čtveřici výjimečných žen z New York City, jež spolu ve 20. letech minulého století založily bridžový klub. Patřila do něj nejdůvtipnější žena, jaká kdy žila, Dorothy Parkerová, první reportérka New York Times Jane Grantová, slavná broadwayská herečka Winifred Lenihanová a spisovatelka Peggy Leachová. Příběh sleduje, jak se vypořádávají s neslušnými muži a dávají pozor jedna na druhou přesně jako protagonistky Sexu ve městě, jen na pozadí prohibice, ilegálních náleven, pašeráků alkoholu a jazzu. Jeho psaní jsem si opravdu užila!
Knihy Gill Paulové pořídíte na Grada.cz
